Rexův život
Jen co trochu povyrostl, začal chodit s Markétou na cvičák a na
procházky, aby se naučil nové povely a mohl skládat různé zkoušky...
Doma ho totiž učíme akorát povely typu "Dej pac", "Boudička" nebo "Hop"
- to když si s námi má házet balonkem :)) No zkrátka, aby vyrostl z
hyperaktivního štěněte poslušný vlčák, je nutná určitá disciplína, na
kterou my doma nemáme ani čas, ani tolik trpělivosti... Na
procházkách s Markétou se také seznámil s novými pejsky a uzavřel mnoho
nových přátelství ;)
Nyní se už cvičení ujala mamka, která se stala aktivním členem cvičáku :) Rexík je stále šikovný, i když někdy má té energie až moc. Chodí s mamkou i na dobrodružné noční výpravy v rámci hlídání stavby silnic :) To se mu jistě moc líbí.
Jak čas běžel, pochopili jsme, že sice poslouchá o něco více a cvičení
ho baví, ale že je mnohem hyperaktivnější než jsme očekávali :) jakmile
je třeba den, kdy nejde na procházku, tak se na zahrádce nudí a roplétá
pletivo na plotě, rozebírá si boudu tím, že z ní vyndavá jednotlivé
kusy, a nebo tahá zbytek vánočního stromečku po zahradě a okusuje zbylé větvičky a kůru, přičemž dost věrně připomíná bobra :))
Nicméně i přílišná hyperaktivita je mu vždy odpuštěna a lehké prohřešky
jsou zapomenuty, jakmile přijdeme na zahrádku a on nás zběsile vítá...
Točí se dokolečka kolem každého z nás jako blázen, dožaduje se
pozornosti poskakováním a není k zastavení :) a celý tento proces
vítání nezabere nikdy méně než 5 minut :) A vy se jen modlíte, aby bylo hezké počasí, jelikož vítání v dešti a sněhu skončí mnohdy ušpiněným oblečením a proto je vřele doporučeno vítat se s Rexem přinejmenším v montérkách, lépe však s hrstí jídla v ruce - to na něj platí asi nejvíc... ale ani potom nemáte jistotu, že bude vítání konec.
Favoritem, co se hraček týče, se stal nakonec s konečnou platností balonek plyšový barevný,
který můžete vidět na obrázku... :) Ale kdybyste snad někdy chtěli
Rexíka překvapit dárkem, i jinými plyšovými hračkami se zavděčíte :)

Náhledy fotografií ze složky podzim a zima 2005 aneb jak jsem rostl dál...